Průzkumník nebo pozorovatel?

Jedním z mýtů o Downově syndromu je to, že děti s touto diagnózou jsou nevzdělávatelné a nevychovávatelné. Opak je však pravdou. Děti jsou učenlivé, i když jim to trvá krapet déle. Jejich výchova přináší svá úskalí a vyšší nároky na jejich rodiče (např. být vnímavější a trpělivější), ale i tím vlastně náš život Vítek obohacuje. Ale o tom zase jindy. 

Jedním z klíčových prvků při výuce něčeho nového je motivace dítěte. Dítě, které je něčím motivováno, hledá cestičky a většinou dosahuje pokroků snáze a rychleji. A motivace dítěte s Downovým syndromem úzce souvisí s temperamentem dítěte. Ten souvisí s myšlením, chováním i reakcemi dítěte na podněty. U dětí s Downovým syndromem byly vypozorovány dvě skupiny dětí s odlišným temperamentem - průzkumníci a pozorovatelé

Děti - průzkumníci

  • jsou hodně pohybliví a na jednom místě zůstávají krátkou dobu, 
  • ve svých pohybech riskují a zkoušejí nové polohy (válí sudy, plazí se, lezou, přitahují se apod.), 
  • v náručí nezůstávají dlouho - kroutí se, otáčí a zkoumají, kam by se mohli přesunout, 
  • zpočátku odolávají statickým polohám, jako je sezení a stání. 

Děti - pozorovatelé 

  • s oblibou zůstávají v jedné poloze a své okolí spíše detailně pozorují, 
  • hrají si s hračkami, které jsou mu na dosah a k pohybu potřebují silnou motivaci, 
  • celkově jsou ve svých pohybech zdrženliví, neočekávaná poloha je snadno vyvede z míry - k pohybu potřebují pocit jistoty, stabilitu a rovnováhu - rádi sedí a stojí na místě, 
  • jsou celkově mazlivější, chování v náručí si opravdu vychutnávají. 

Jak to poznat? 

Nejsnáze lze poznat, do jaké skupiny dítě patří, v období mezi 6. a 12. měsícem věku. Projevy však samozřejmě přetrvávají i nadcházející měsíce a roky. 

Pozor - rozdělení do těchto skupin není absolutní. Navíc je nutné dítě sledovat delší období a v komplexním měřítku. Je nutné zohlednit vliv okolí i celkového stavu. Dítě se projevuje jinak v domácím a cizím prostředí. Určitě taky nebude válet sudy a měnit polohu co minutu, když se zrovna bude vypořádávat s nějakou virózou. Nelze se na dítě podívat a říct si "Ono se rádo mazlí - je to pozorovatel." nebo "Ten náš kluk už přece leze - je to průzkumník!". Plazení a lezení neznamená, že je dítě průzkumníkem. Nejvíce patrné jsou rozdíly v období, kdy se dítě učí chodit. Průzkumník ve svých pohybech mnohem více riskuje a i přes časté pády se snaží vytrvat a opět zkouší jít až na hranu svých možností. Zatímco pozorovatel je zdrženlivější, více hledá rovnováhu a po několika neúspěšných pokusech snadno ztrácí motivaci. Nelze taky vůbec považovat jednu skupinu za správnou a naopak. Každá z nich má své výhody a nevýhody.  

A proč to vůbec zjišťovat? 

Zařazení dítěte do dané skupiny totiž rodiči umožní uzpůsobit tomu učení motorickým dovednostem. Pokud bude rodič respektovat temperament svého dítěte, bude schopen lépe vybírat motivující prvky, přizpůsobovat styl a druh cvičení a nebude třeba tolik některé motorické věci lámat přes koleno. Pro dítě bude k nezaplacení pocit, že mu rodič rozumí a respektuje jeho chování i reakce. Bude uvolněnější a později i mnohem lépe najde cestu k tomu, co se ve svém vývoji potřebuje zrovna naučit. 

A co Vítek? 

Zatím to vypadá, že Vítek je spíše průzkumník, ale velký vliv má na něj okolní prostředí. Když není ve své kůži, je u něj někdo cizí nebo je v místnosti, kterou tolik nezná, chvilku mu trvá, než se rozkouká. Ale jakmile k tomu dojde, jeho projevy jsou spíše průzkumnické. Ale uvidíme, co nám ukážou jeho první krůčky...