Zapojení obou ručiček

V posledních týdnech jsme si víc a víc všímali toho, že má Víteček problém se zapojením obou ručiček zároveň. U Vítka vždy jedna ruka dominovala, resp. potýkali jsme se s tím, že byl vždy v určitém ohledu jeho vývoj motoricky nerovnoměrný. Ale nikdy nešlo o nic vážného. Jen vždy jedna ručička byla tou oporou a pracovala ručička druhá. Když se Vítek plazil, jedna ruka se napřahovala a ta druhá zůstávala pod tělíčkem (styl partyzán). Ale na fyzioterapii nám bylo vždy řečeno, že to není nic zásadního, děje se to i u zcela zdravých dětí a časem se to srovná. Což samozřejmě byla pravda. 

Znovu byla tato nesouměrnost u Vítka patrná, když se naučil sedět. O jednu ruku se dlouhou dobu opíral, zatímco druhá "pracovala" - manipulovala s předměty, natahovala se, otáčela stránky apod. Jenže Vítek je v sedu víc a víc stabilní, oporu o ručičky již vůbec nepotřebuje. A ačkoliv má obě ruce volné a umí manipulovat s oběma (přestože jedna z nich je přirozeně dominantní), společné zapojení ručiček stále zaostává. Což Vítka samozřejmě limituje při některých hrách (stavění komínků z větších předmětů, házení s většími míči), ale problematické je třeba pití s hrnečku bez oušek, nabírání lžící a přizvedávání misky apod. 

Hledali jsme proto tipy, jak u Vítka spolupráci obou ručiček podpořit. A zde jsou některé z nich: 

• navlékání na šňůrku nebo tyčky (např. špejle či špagety),  
• přelévání či přesýpání různého materiálu z kelímku do kelímku, 
• přelévání vody z kelímku do kelímku, 
• vaření, při kterém si Vítek drží jednou rukou misku a druhou míchá, 
• práce se zipem - klasickým i suchým, 
• roztahování modelíny, 
  
• zavírání či otevírání fixek, razítek a dalších obdobných předmětů, 
• přenášení větších věcí - míčů, hraček - v ručičkách nebo na tácku, 
• kolotočka, 
• hudební nástroje (bubínek s dvěma paličkami, triangl, xylofon s dvěma paličkami, dva zvonečky bez srdíček), 
• kreslení na vertikální plochu, 
• ždímání utěrky, 
• trhání papíru, 
• točení volantem, 
• hra s Rubikovou kostkou, 
• magnetické stavebnice. 

P. S. 

Mnohokrát děkuji rodičům z komunity dětí s DS za sdílení jejich tipů a rad! V tom je prostě ta naše skupinka naprosto úžasná. Vždycky říkám, že pokud měl mít Víteček již nějakou takovou diagnózu, jsem ráda, že je to právě Downův syndrom. Je o něm již tolik informací, ve společnosti již není výjimečný a vzniká tak jakási komunita rodin, které mohou sdílet své zkušenosti, tipy i trápení. Vím o jiných rodinách, které mají děti s velmi vzácným onemocněním, kdy i většina lékařů o této diagnóze nikdy neslyšela a pak hledejte rady...