Na nápad založení transparentního účtu nás přivedla ergoterapeutka Bára, když jsme spolu probírali vhodnost neurorehabilitačních pobytů pro Vítečka. Jak jsme se již zmínili, hipoterapie a neurorehabilitace jsou v péči o Vítečka tou nejnákladnější položkou. 

Teď zcela otevřeně. Otázka financování dítěte se specifickými potřebami je v naší společnosti pořád relativně tabu. A nutno podotknout, že to také není jedna z věcí, které v hlavě řešíte v prvních měsících života vašeho hendikepovaného dítěte. Řešíte spíše otázky týkající se přijetí, přijetí v rodině a okolí a celkově se obáváte o budoucnost. Málokdo řeší, kolik to vlastně bude stát. A stejně jako na mnohé ostatní otázky, i na tuto vám nikdo nedá odpověď. Jednoduše proto, že na ní odpověď není. 

Nikdo nedokáže dopředu určit, jaké specifické potřeby bude vaše hendikepované dítě mít a jaké speciální pomůcky, rehabilitace či terapie bude potřebovat. Troufnu si však říct, že každý rodič se někdy dostal či dostane do situace, kdy mu je specialistou doporučováno pořízení nějaké pomůcky nebo podstoupení terapie, které nejsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění. A vy stojíte před rozhodnutím, zda to oželet a ušetřit mnohdy nemalé peníze, nebo ty finance poskytnout. 

Náš názor? 

Byť jsme si jistí, že rady ze stran terapeutů jsou myšleny dobře a chtějí stejně jako my jakkoliv podpořit Vítečkův rozvoj, je jednoduše potřeba používat i trošku toho selského rozumu. My jsme si naštěstí záhy uvědomili, že každý terapeut na Vítka kouká z toho svého úhlu pohledu. A řídit se všemi radami všech specialistů prostě nejde, protože se dokonce mohou i vzájemně vylučovat. Navíc není v moci žádného rodiče poskytnout svému dítěti veškeré potřebné terapie. A ono je to vlastně i správně. Protože není tajemstvím, že děti jsou naší péčí mnohdy přehlceni a přejíždět z jedné terapie na druhou, žít z hodiny na hodinu a jen podle diáře není určitě ku prospěchu nikoho. Ani vás, ani dítěte a ani vaší peněženky. 

Na druhou stranu jsme se i my dostali do bodu, kdy nám bylo něco doporučeno a my v tom ten smysl pro Vítka viděli, byli a jsme přesvědčeni, že je to jedna z cest, jak Vítka podpořit. Jenže narazili jsme na otázku financování. Úspory se tenčily a my bohužel nechceme žít z měsíce na měsíc, řešit neustále nejistotu, jestli když Vítkovi dopřejeme tuto terapii, budeme mít v příštím měsíci co jíst. Před Vítkovými prvními narozeninami jsme se dostali do situace, kdy jsme věděli, že nám naše úspory střádané několik let, vyjdou jen na nadcházejících 9 měsíců běžného života a terapií. A obávali jsme se, co se stane, když objevíme další terapie či pomůcky, ale peníze na ně nebudou. 

Jak uvádíme i v článku Darujte: 

Víte... Kde kdo by si mohl pomyslet, že Vítek je malé miminko, které potřebuje jen něžnou a pečující náruč rodičů. A ano, láskyplné prostředí bez stresových podnětů je pro rozvoj dětí s Downovým syndromem opravdu zásadní. Nicméně do budoucna toho Vítek potřebuje mnohem víc. Vlastně ani my, ani lékaři či terapeuti netuší, co nás s Vítečkem v budoucnu čeká. Nicméně my nechceme řešit problém, až v budoucnu nastane. Chceme udělat vše pro to, aby žádný problém v budoucnu nenastal. A pokud se přeci jen nějaké potíže objeví, řešit je, ovšem s čistým svědomím, že jsme tehdy, rozumějte tady a teď, udělali vše pro to, abychom Vítkovi jeho životní cestu usnadnili. Chceme udělat vše, abychom se o již tak nejistou budoucnost, obávali co nejméně. Rádi bychom mu cestu co nejvíce usnadnili tak, abychom mu vytvořili co nejvíce srovnatelné podmínky se svými vrstevníky. Chceme, aby z něho byl v budoucnu co nejvíce plnohodnotný člen naší společnosti, který bude na péči ostatních co nejméně závislý a povede v největší možné míře samostatný, plnohodnotný život.

Dosavadní péče o Vítečka vyčerpala podstatnou část našich finančních rezerv a my najednou cítíme obrovský tlak a stres, obavy z toho, že nebudeme moci Vítečkovi dopřát vše, co potřebuje. Víte, s Vítkovým tatínkem oba pracujeme už od dob studií. Člověk si naivně myslel, že když bude poctivě pracovat a šetřit si na budoucnost, nic ho nemůže zaskočit. Nebo alespoň ne v takové míře. Oba jsme navíc odpůrci půjček. Jednoduše na co peníze nemáme, to si nedopřejeme, dokud si na to nenašetříme. A nyní jsme v situaci, kdy o peníze žádáme, spíše na kolenou prosíme. A navíc pravděpodobně bez naděje na to, že je budeme moct kdy splatit. Dosud jsme byli vždy na druhé straně. Již několik let jsme například Dobrými anděly, přispíváme na různé charitativní projekty a sbírky. A najednou je vše jinak. Peníze pro nás navíc získaly zcela jinou hodnotu. Je to prostředek, jak našemu milovanému dítěti dopřát životně důležité věci. Už to není jen o tom, zda si něčím udělat či neudělat radost. Najednou vše přepočítáváte na minuty hipoterapie, které za dané peníze můžeme Vítkovi dopřát.

Založení transparentního účtu

Jednou z cest, jak z této situace bylo tedy založení transparentního účtu. A teď několik zásadních tipů: 

Transparentní účet není žádný zvláštní typ účtu - transparentnost je jen vlastnost běžného účtu, kdy banka po vašem souhlasu zveřejňuje pohyby na účtu v určitém období, Jsou banky, které zveřejňují například jen poslední měsíc, někdy 3 měsíce, rok či všechny pohyby od počátku. 

My jsme si tedy bláhově mysleli, že půjdeme do banky, kde již máme naše běžné účty, založíme u nich nový účet na Vítkovo jméno a bude. A ejhle, ono to zase tak jednoduché (vždycky) nebylo. 

Po průzkumu trhu na internetových stránkách jednotlivých bank naše první kroky směřovaly do ČSOB, kde na nás na přepážkách koukali jako zjara, dokonce i padla otázka, co je to transparentní účet a nakonec jsme se až v kanceláři nějakého managera dozvěděli, že jejich banka údajně transparentní účty zřizuje pouze pro právnické osoby. V pobočce Moneta jsme čekali několik desítek minut, ačkoliv bylo k dispozici několik volných osobních bankéřů a nikdo si nás vůbec nevšiml. Jenže blížila se pátá hodina a nás tlačil čas. Přeběhli jsme tedy do Sberbank, kde se tři dostupní bankéři ohledně dostupnosti transparentního účtu u nich poradili, a výsledkem bylo řešení, že máme poslat dopis, proč právě u nich chceme transparentní účet založit. Následujícím krokem prý bude možné schválení či neschválení naší žádosti. V tu chvíli jsme už opravdu ztráceli naději. Poslední variantou byla Fio banka. I zde jsme ovšem zůstaly v naprostém úžasu. Ovšem v tom pozitivním, když nám slečna na přepážce řekla, že účet založíme do pár minut. Ono ani moc času do zavíračky nezbývalo :) 

Každopádně. Transparentní účet jsme založili. Podmínkou však bylo, aby byl vedený na dospělou fyzickou osobu. Zvolili jsme tedy Vítkova tatínka, protože kluci mají stejné příjmení tak, aby to pro případné přispěvatele nebylo matoucí. Pro aktivaci účtu stačilo vložit první příspěvek. Po pár minutách jsme odcházeli s číslem účtu, přístupem do internetového bankovnictví, žádostí o dvě platební karty a pocitem úlevy, že jsme tu dnešní misi zvládli. A tak můžeme sdílet magické číslo účtu, který nám snad tu naší cestu trošku usnadní. 

Transparentní účet (banka)

2001739228/2010 (Fio banka)

Možná se mi bude někdo smát, ale i teď, po několika měsících si pamatuji, když přišel první příspěvek. Byla jsem zrovna v koupelně a musím říct, že jsem to oplakala. Je to zvláštní pocit, když víte, že je na světě někdo, kdo vás třeba ani v životě neviděl a chce vám pomoci. A to jsme vlastně ještě ani netušili, kolik pomoci se nám v následujících měsících dostane...